Panorama Krušných hor

Orlík Tour Kooperativy 2016

Bahenní lázně v okolí Orlické přehrady

Zázemí ve Vystrkově v bezprostřední blízkosti Orlické přehrady je prostorné a tak není problém, aby se do něj vešlo celé zázemí závodu, start, cíl i kapacitně dostačující parkoviště. Počasí bylo letos k závodníkům milosrdné, ale deštivé počasí v předešlých dnech udělalo z tratě jako loňský rok bahenní lázně a kamenité pasáže byly ještě náročnější, než za sucha.

Startovní koridor je přímo obsypán fandy, kteří přišli povzbudit nejen své jezdce, ale každého, kdo se vydal vstříc 57km trati. Desítky sekund zbývají do startovního výstřelu a každý se snaží pochytit poslední informace o trati. Hlavně v prvních několika desítkách metrů je třeba dávat velký pozor, neboť startovní koridor je velmi úzký a o kolize by tu nemusela být nouze. O odpočet posledních sekund do startovního výstřelu se postaral mohutný dav diváků, což každému jistě vlilo do žil ještě krapet sil potřebných ke zdolání náročné tratě.

Opatrný začátek po úzkých lesních cestách

První kilometry po startu se jely po úzkých lesních cestách. Na předjíždění tak moc prostoru nebylo, což ještě ztěžovalo husté bláto na jedné straně cesty a na straně druhé ohromné kaluže. Na technicky i fyzicky náročné trati to nebylo úplně jednoduché, což v cíli potvrdil i Jarda Kulhavý, který zde zvítězil. Několik míst na občerstvení se na trase našlo, ale příliš jich nebylo. Na místě, kde se béčková a céčková trasa oddělila od trasy fitness jízdy, začala snad nejhezčí a nejjezdivější pasáž celé trasy. Hravá pasáž plná zatáček klikatících se mezi stromy a překvapivě relativně suchý podklad udělal radost nejednomu bikerovi. Zanedlouho však přišla asi nejnáročnější pasáž na trase. Kamenitý úsek by zřejmě sám osobě nebyl ničím extra náročným, ale co asi tak udělá s takovým kamenem voda? Na kluzkých kamenech bylo kolo téměř neovladatelné. Nejjistější bylo vzít to takzvaně autopilotem vysokou rychlostí a doufat, že to dobře dopadne. Kamenitou pasáž ihned vystřídalo asi nejblátivější místo na Orlíku. Zde by však ten pád byl alespoň do měkkého. Orlická přehrada na dohled napovídá, že se blíží konec prvního úseku. Závod na Orlíku je totiž unikátní tím, že se jede na dva okruhy a fanoušci tak mohou povzbuzovat vícekrát, než na jiných závodech KPŽ.

Druhé kolo - specialita Orlíku

Při průjezdu zázemím závodu si závodníci peroucí se s tratí vychutnávají poctivé povzbuzování přihlížejících fandů a směle do druhého kola. Ve druhém kole se teprve ukáže, kdo jak je na tom se silami. Je jasné, že po třiceti kilometrech v nohách už přeci jen ty kopce, které byly v prvním kole prudké, budou v tom druhém ještě prudší, to kluzké hluboké bláto bude ještě kluzčí a ztuhlé nohy ještě ztuhlejší. Díky mohutné podpoře fanoušků ale kilometry rychle utíkají a cíl se s každým šlápnutím do pedálů přibližuje. Sjezd na pláž Orlické přehrady už dává tušit, že cíl je opravdu blízko. Výšlap po asfaltové cestě a finální lesní část před zázemím už je posledním trápení na 57 km dlouhé technické trati. Dojezd do cíle je letos bez přidaných překážek, dvě levé zatáčky a hurá sprintem do cíle po nezvykle krátké cílové rovince. Bahenní lázně udělaly s oblečením, s kolem i se samotnými závodníky své a tak každý uvítá standardní servis KPŽ v podobě praček oblečení, sprch a myček kol.

Zpět na blog